Ekonomika a ekonomie, finance a peníze

Ekonomický slovník - vysvětlení pojmů z oblasti ekonomiky

Hrubý domácí produkt (HDP)

HDP je celková peněžní hodnota všech finálních statků a služeb, které byly vyprodukovány v určité zemi za dané časové období. Je to hlavní ukazatel výkonnosti ekonomiky. Růst HDP obvykle značí ekonomický rozvoj.

Inflace

Inflace znamená růst cenové hladiny, tedy pokles kupní síly peněz. Měří se například indexem spotřebitelských cen. Příliš vysoká inflace ohrožuje stabilitu ekonomiky, zatímco deflace může brzdit růst.

Údaj v procentech vyjadřuje míru zvýšení cen pro spotřebitele a zároveň tím pádem snížení hodnoty/kupní síly peněz. Ceny se sledují na tzv. spotřebním koši statků a služeb, který obsahuje zhruba 1000 položek – věcí, za něž Češi nejvíce utrácejí. Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného ročního indexu spotřebitelských cen vyjadřuje procentní změnu průměrné cenové hladiny za 12 posledních měsíců proti průměru 12 předchozích měsíců.

Nabídka a poptávka

Základní tržní mechanismus. Poptávka vyjadřuje, kolik zboží chtějí lidé koupit, nabídka kolik ho výrobci dodají. Cena se ustaluje v místě rovnováhy mezi nimi.

Nezaměstnanost

Ukazuje podíl lidí, kteří chtějí a mohou pracovat, ale nenajdou zaměstnání. Vysoká nezaměstnanost obvykle značí problémy v ekonomice.

Úroková sazba

Cena za půjčení peněz. Ovlivňuje ji centrální banka a promítá se do hypoték, půjček i spoření. Je to nástroj měnové politiky.

RPSN (roční procentní sazba nákladů)

Vyjadřuje skutečné roční náklady na úvěr včetně všech poplatků. Je spolehlivějším ukazatelem než samotná úroková sazba a usnadňuje srovnání půjček.

RPSN se skládá většinou z:

• úrokové sazby (odměny věřitele za úvěr)
• pojištění úvěru
• poplatku za vedení úvěrového účtu
• poplatku za výpisy
• dalších poplatků

RPSN je součet všech těchto hodnot a jde tedy o skutečnou částku, kterou dlužník zaplatí svému věřiteli za jeden rok.

Rozpočet (veřejný i osobní)

Plán výdajů a příjmů. Státní rozpočet určuje, kolik stát utratí a kde vezme peníze. Osobní rozpočet pomáhá domácnostem hospodařit s penězi.

Daně

Povinné odvody občanů a firem státu. Financují veřejné služby jako zdravotnictví, školství nebo bezpečnost. Existuje mnoho typů – například daň z příjmu, DPH či spotřební daň.

Mzda a plat

Mzda se vyplácí zaměstnancům v soukromém sektoru, plat ve veřejném. Rozlišuje se hrubá (před odvody) a čistá (po odvodech) mzda.

• Průměrná mzda – průměrný příjem lidí.
• Reálná mzda – vyjadřuje kupní sílu mzdy, počítá se jako nominální mzda děleno spotřebitelskými cenami.
• Medián mezd – suma, která vyjadřuje střední příjem lidí, polovina zaměstnanců má méně a polovina zaměstnanců více peněz (pokud seřadíme mzdy zaměstnanců od nejvyšší po nejnižší, pak medián mezd je mzda, kterou pobírá člověk přesně uprostřed). Na rozdíl od průměrné mzdy je tak medián mezd přesnějším ukazatelem skutečných příjmů obyvatelstva.
• Hrubá mzda – příjem zaměstnance před odečtením povinných odvodů (daní, zdravotního a sociálního pojištění atd.).
• Čistá mzda – suma, kterou zaměstnanec dostane po odečtení všech povinných odvodů (daní, zdravotního a sociálního pojištění atd.).

Životní úroveň

Ukazuje, jaký život si lidé mohou dovolit – tedy přístup ke zboží, službám, bydlení, vzdělání nebo zdravotní péči. Nezávisí jen na výši příjmu, ale i na dostupnosti veřejných služeb a kvalitě prostředí.

Životní úroveň souvisí s ekonomikou a finančními příjmy obyvatelstva, přesto nevyjadřuje pouze objem finančních prostředků, mezd apod. Jde ve skutečnosti o míru uspokojování lidských potřeb se vším všudy a podmínek, za jakých jsou tyto potřeby lidí uspokojovány.

Kromě materiální placené spotřeby (včetně služeb) uspokojované v obchodní síti a neplacených služeb (zdravotnictví apod.), zahrnuje pojem životní úroveň také:

• Úroveň bydlení (velikost, kvalita bytů a domů)
• Délka volného času (čas na vzdělání, kulturu, zábavu)
• Sociální jistoty (míra zaměstnanosti, nemocenské pojištění a důchodové zabezpečení)
• Životní prostředí (čistota ovzduší, vod, veřejná zeleň apod.)

Obecně platí, že se vzrůstající ekonomikou státu roste i životní úroveň obyvatelstva.

Kapitál

Jeden ze základních výrobních faktorů. Může být finanční (peníze), fyzický (stroje, budovy) nebo lidský (znalosti). Efektivní využití kapitálu je klíčové pro růst ekonomiky.

Investice

Vynaložení prostředků s očekáváním budoucího zisku – může jít o nákup akcií, nemovitostí nebo třeba studium. Investice obnáší riziko, ale může se výrazně vyplatit.

Trh

Místo, kde se střetává nabídka a poptávka. Existují trhy zboží, služeb, práce i kapitálu. Tržní ekonomika funguje právě díky nim.

Monopol a konkurence

Monopol znamená, že na trhu existuje pouze jeden dodavatel určitého statku – což často vede k vyšším cenám. Naopak konkurence podporuje inovace, efektivitu a snižování cen.

Deficit a přebytek

Státní rozpočet je v deficitu, když výdaje převyšují příjmy. Přebytek znamená opak. Trvalý deficit vede ke státnímu dluhu, který může být ekonomickým problémem.

Subvence a dotace

Finanční podpora ze státního rozpočtu, např. pro zemědělství, školství nebo zelené technologie. Slouží k podpoře vybraných odvětví či k nápravě tržních selhání.

Produktivita

Množství produkce na jednotku vstupu (např. práce). Růst produktivity znamená efektivnější výrobu a často i vyšší mzdy.

Debetní karta

Platební karta, kterou platíte přímo z vlastního bankovního účtu. Při každé platbě se částka ihned odečte. Neumožňuje čerpat peníze "na dluh".

Kreditní karta

Platební karta, která umožňuje půjčit si peníze až do stanoveného limitu. Pokud není dluh splacen včas, účtuje se vysoký úrok. Při správném používání může být užitečná, ale představuje i riziko zadlužení.

Základní parametry:

• Kreditní kartou se dá platit všude tam, kde se dá platit běžnou platební kartou, z tohoto hlediska v tom není žádný rozdíl.
• Lákadlem a výhodou kreditních karet je bezúročné období, jehož začátek je většinou první den v kalendářním měsíci.
• S používání kreditní karty jsou v současné době spojeny výhody pro držitele karty ve formě slev u obchodníků apod.
• Po uplynutí bezúročného období musí držitel zaplatit také úroky z výše aktuálně čerpané částky.

Kontokorent

Kontokorent je forma průběžného úvěru sjednávaná typicky k běžnému bankovnímu účtu. Klient banky může díky kontokorentu čerpat peníze i nad rámec dostupného zůstatku vlastních finančních prostředků – čili jinak řečeno může ze svého bankovního účtu čerpat finance i do mínusu až do výše stanoveného kontokorentního rámce.

Typy a úskalí kontokorentu
Kontokorent často funguje tak, že jej klient musí jednou za určené období zcela splatit (jeho bankovní účet nemůže být trvale v mínusu, musí být jednou za určené období na nule), typicky jde o období jednoho roku, čili kontokorent musí být minimálně jednou ročně vyrovnán / splacen.

Banky nabízí často několik typů kontokorentních úvěrů, vždy s nějakou úrokovou sazbou a někdy také s poplatkem za přistavení kontokorentu na další období (typicky jeden rok). Většinou to bývá tak, že čím je poplatek za přistavení kontokorentu vyšší, tím nižší je úroková sazba a naopak.

Smlouva ke kontokorentu je nejčastěji na neomezenou dobu. Banky nabízí kontokorent pro fyzické osoby i firmy. Pro přidělení výše kontokorentu vycházejí z obratů na bankovním účtu klienta.

Hypotéka

Dlouhodobý úvěr určený především na financování bydlení. Zajištěn bývá nemovitostí, která často slouží jako předmět zástavy. Hypotéky mají obvykle nižší úrok než spotřebitelské úvěry, ale splatnost se může protáhnout i na několik desítek let.

Recese

Fáze ekonomického cyklu, kdy dochází k poklesu hospodářské aktivity, HDP klesá dvě čtvrtletí po sobě a stoupá nezaměstnanost. Recese bývá doprovázena nižší důvěrou spotřebitelů i firem, klesajícími investicemi a obecně utlumením poptávky.

Likvidita

Schopnost aktiva být rychle a bez velké ztráty přeměněno na hotovost. Vysoce likvidní je například běžný účet nebo hotovost, naopak nemovitost je méně likvidní. V oblasti firem znamená likvidita schopnost dostát svým krátkodobým závazkům.

Veřejný dluh

Celkový dluh státu, vznikající kumulací rozpočtových deficitů. Zahrnuje jak domácí, tak zahraniční závazky. Vysoký veřejný dluh může ohrozit stabilitu státních financí a důvěru investorů, zvláště pokud jeho obsluha (splácení úroků) zatěžuje rozpočet.

Akcie

Cenný papír představující podíl na vlastnictví akciové společnosti. Držitel akcie se stává akcionářem a může mít nárok na podíl na zisku (dividendu) a hlasování na valné hromadě. Hodnota akcie se mění podle vývoje firmy i tržního sentimentu.

Deriváty

Finanční nástroje, jejichž hodnota je odvozena (odtud název) od jiného aktiva – například akcie, měny nebo komodity. Patří sem například futures, opce či swapy. Používají se k zajištění (hedgingu) nebo spekulaci, ale zároveň nesou vysoké riziko.

Burza

Organizovaný trh, kde se obchoduje s cennými papíry, komoditami nebo měnami. Nejznámější jsou akciové burzy, jako je pražská burza (PSE) nebo americká NYSE. Burza zajišťuje transparentnost a pravidla obchodování.

Měnová politika

Soubor opatření, která provádí centrální banka (v Česku ČNB), aby ovlivnila množství peněz v oběhu, inflaci a stabilitu měny. Hlavními nástroji jsou úrokové sazby, devizové intervence nebo operace na volném trhu. Cílem bývá cenová stabilita.

Kryptoměny

Digitální měny založené na technologii blockchain, jako například Bitcoin nebo Ethereum. Nejsou vydávány centrální bankou a fungují decentralizovaně. Mají vysokou volatilitu, ale i potenciál pro změnu finančního systému – a zároveň riziko pro investory.

Fiskální politika

Nástroj vlády k ovlivňování ekonomiky prostřednictvím veřejných výdajů a daní. V dobách recese může stát zvýšit výdaje nebo snížit daně (expanzivní fiskální politika), naopak při přehřátí ekonomiky může utahovat opasek. Cílem je stabilizace hospodářství.

HDP na obyvatele

Hrubý domácí produkt vydělený počtem obyvatel. Slouží jako ukazatel životní úrovně a ekonomického blahobytu jednotlivce v dané zemi. Vyšší HDP na obyvatele obvykle značí vyspělejší ekonomiku, ale nezohledňuje rozložení bohatství.

Pasiva

Zdroje financování majetku – vše, co podnik nebo osoba dluží. Patří sem například půjčky, závazky vůči dodavatelům, ale i vlastní kapitál. V účetnictví tvoří druhou stranu rozvahy proti aktivům.

Aktiva

Majetek, který má ekonomickou hodnotu a může být využit pro tvorbu příjmů. Rozdělují se na krátkodobá (např. hotovost, zásoby) a dlouhodobá (např. nemovitosti, stroje). Efektivní správa aktiv je klíčem k finanční stabilitě.

Barter

Výměnný obchod, při kterém nedochází k použití peněz – lidé si vyměňují zboží nebo služby přímo. Fungoval před vznikem peněz a dodnes existuje v omezené míře, například v komunitních ekonomikách.

Devizový kurz

Kurz, za který je možné směnit jednu měnu za jinou. Ovlivňuje ceny dovozu a vývozu, zahraniční cestování i konkurenceschopnost země. Kurzy mohou být pevné (fixované centrální bankou) nebo plovoucí (určované trhem).

Daňový ráj

Země nebo území s nízkými nebo nulovými daněmi a vysokou mírou bankovního tajemství. Slouží k optimalizaci daní – často legálně, někdy však i jako útočiště pro praní špinavých peněz nebo daňové úniky.

Rozpočtové provizorium

Situace, kdy stát nemá schválený rozpočet na nový fiskální rok a hospodaří podle pravidel rozpočtu minulého. Omezuje nové investice a může narušit fungování veřejných institucí. Často je důsledkem politických sporů.

Stagflace

Ekonomický paradox, kdy současně dochází k inflaci a stagnaci hospodářství (nízký růst HDP a vysoká nezaměstnanost). Je velmi obtížně řešitelná, protože běžné nástroje proti inflaci zhoršují recesi a naopak.

Penzijní systém

Systém zabezpečení občanů ve stáří. V Česku je založen na průběžném financování (pracující odvádějí peníze, které se okamžitě přerozdělují důchodcům). Hrozbou je stárnutí populace, které může ohrozit jeho udržitelnost.

Dluhopis

Cenný papír, kterým si vydavatel (např. stát nebo firma) půjčuje peníze od investorů. Zavazuje se vrátit nominální hodnotu dluhopisu po uplynutí doby splatnosti a platit úrok (kupón). Dluhopisy bývají méně rizikové než akcie, ale i s nižším výnosem.

Insolvence

Situace, kdy osoba nebo firma není schopna splácet své závazky. V Česku existuje insolvenční řízení, jehož cílem je buď reorganizace dluhů, nebo jejich částečné odpuštění – například oddlužením u fyzických osob.

Daňová progrese

Systém zdanění, ve kterém daňová sazba roste s příjmem. Lidé s vyšším příjmem platí nejen více absolutně, ale i procentuálně. Cílem je redistribuce bohatství a snížení příjmové nerovnosti. Opakem je rovná daň.

Sociální stát

Model, ve kterém stát aktivně zasahuje do přerozdělování příjmů a zajišťuje základní životní standardy – například důchody, zdravotní péči, podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky. Financuje se z daní a odvodů.

Makroekonomie

Odvětví ekonomie zabývající se fungováním celé ekonomiky jako celku – sleduje HDP, inflaci, nezaměstnanost, měnovou a fiskální politiku. Hledá odpovědi na otázky typu: proč přichází krize nebo jak podpořit růst.

Mikroekonomie

Studuje chování jednotlivých ekonomických subjektů – spotřebitelů, firem a trhů. Zkoumá, jak se rozhodujeme při omezených zdrojích a jak se formuje cena, produkce a spotřeba konkrétního statku nebo služby.

Nezdaněná ekonomika

Často označovaná jako šedá ekonomika – zahrnuje legální činnosti, které ale nejsou oficiálně přiznány státu, a tudíž z nich nejsou placeny daně. Patří sem například práce „na černo“. Snižuje příjmy státu a narušuje férovou soutěž.

HDP vs. HNP

HDP (hrubý domácí produkt) měří hodnotu produkce vytvořené na území daného státu, zatímco HNP (hrubý národní produkt) zohledňuje příjmy občanů dané země bez ohledu na to, kde se nacházejí. Např. příjem české firmy působící v zahraničí se do HNP počítá, do HDP ne.

Bankovní rezervy

Část vkladů, kterou banky musejí držet v centrální bance nebo jako hotovost, aby byly schopny vyplácet klienty. Slouží k zajištění stability bankovního systému. Výše rezerv ovlivňuje množství peněz, které mohou banky půjčovat.

Úvěrové riziko

Riziko, že dlužník nesplní své závazky – tedy že nesplatí půjčku nebo dluhopis. Vyšší úvěrové riziko obvykle znamená vyšší úrokovou sazbu. Instituce ho hodnotí pomocí tzv. kreditního skóre nebo ratingu.

Finanční gramotnost

Schopnost rozumět základním finančním pojmům a správně s nimi zacházet – například plánovat rozpočet, rozumět úvěrům, spoření, investicím či rizikům. Nízká finanční gramotnost může vést k zadlužení nebo finanční nestabilitě.